Osobní postřehy i pohled do historie, současná situace v zemi a práce humanitárních organizací. Kolegyně Ilona Gajdíková navštívila v srpnu 2014 uprchlické tábory na západě Myanmaru a přivezla své poznámky z cesty i fakta a čísla. Proč je důležitá požární prevence a co je to longhaus? 2. část.
V roce 2013 začala v Rakhine působit Lutheran World Federation, která se jako jediná organizace stará v táborech ve spolupráci s Oddělením hasičského záchranného sboru místní vlády o protipožární bezpečnost. O rok později s ní díky podpoře Ministerstva zahraničních věcí ČR začalo spolupracovat Středisko humanitární a rozvojové pomoci Diakonie ČCE. V roce 2014 se tak rozběhl projekt „Zlepšení životních podmínek vnitřně přesídlených osob v uprchlických táborech v Rakhinském státě v Barmě/Myanmaru.“
Podpora lidí v táborech se týká 2 hlavních oblastí:
„Rozdáváme balíčky humanitární pomoci, poskytujeme psychosociální podporu, pomáháme organizovat život v táborech, a také podporujeme požární dobrovolníky, pro které pořádáme školení,“ říká Ilona Gajdíková, vedoucí sekce zahraničních projektů střediska Diakonie.
V roce 2014 bylo v rámci projektu Diakonie rozděleno ve 2 muslimských táborech vnitřních přesídlenců 799 balíků nepotravinové pomoci. V každém balíku našly rodiny plastovou plachtu, dvě přikrývky a moskytiéry, provaz, sadu nádobí do kuchyně, plastikový kbelík, pět plastových rohoží, ručníky a oblečení pro muže, ženu a tři děti. Zároveň bylo proškoleno 140 protipožárních dobrovolnic a dobrovolníků z obou komunit.
Školení protipožární ochrany je unikátní projekt Diakonie a LWF ve státě Rakhine.
Ilona Gajdíková se v srpnu setkala v táboře Thea Chaung s panem Mang Hla Tinem. V tomto táboře bydlí 2406 muslimských rodin, 1 000 z nich bydlí v tzv. longhausech, „dlouhých domech“, zbytek žije ve vesnici.
Pan Mang pochází z vesnice Set Yonu Su, kde je teď jiný uprchlický tábor. Ve vesnici míval malý krámek a prodával rýžový prášek na krmení zvířat. Nyní žije v táboře se svými 6 dětmi. Čtyři ještě chodí do školy. Pan Mang už nebydlí v longhausu, ale pronajal si domek ve vesnici. Nemá stálé zaměstnání, ale pracuje jako placený dobrovolník LWF Myanmar a podílí se na různých táborových aktivitách. Pomáhá také členům táborového vedení a patří k výrazným osobnostem komunity.
V červnu 2014 prošel pan Mang školením dobrovolných hasičů. Na otázku, proč se do školení přihlásil, odpovídá prostě: „Sám jsem oběť požáru a vím, jaké to je, když se to stane. Vím, co to s člověkem udělá, co to je.“
Jeho dům byl vypálen během konfliktu mezi muslimy a budhisty. Pan Mang má stejně jako jiní uprchlíci v očích nepřítomný výraz, když mluví o noci, kdy přišel o všechno. Na školení ho nejvíc zaujaly techniky, které zachraňují život. Baví ho osvěta, kterou provádí jako požární dobrovolník: „Lidi mě poslouchají a uvědomují si důležitost požární prevence. Požáry způsobuje hlavně oheň při vaření, svíčky a spirály proti komárům.“
V táboře se necítí bezpečně. Nastěhoval se do blízké vesnice, ale bojí se tu problémů s domácími obyvateli a také má strach, že nebude mít z čeho zaplatit nájemné.